Do pupíku. :)
A) Anatomie
Tvar pupku se vzhledem liší prakticky u každého jedince. Zdaleka ne u kteréhokoliv pupku může být proveden
úspěšný piercing. V době nitroděložního období vývoje plodu (fetálního
období) je plod zásobován krví bohatou na kyslík prostřednictvím
placenty cestou pupečníkové žíly (vena umbilicalis), která prochází
pupečníkem na spodní plochu jater. Po porodu, kdy je pupečník podvázán
mění se podvázaná pupeční žíla v neprůchodný vaz (ligamentum teres
hepatis), probíhající od pupku (který se stává vlastně po porodu
většinou vtaženou jizvou) na spodní plochu jater. Tyto anatomické
poměry jsou velice důležité z hlediska piercingu, kdy může dojít
zejména u vystouplého typu pupku, který je tvořen zbytkem pupeční
sňůry, v případě infekce, k možnosti jejího postupu do vnitřní části
břicha a na vnitřní orgány. Zejména by se tedy jednalo o vážný zánět
jater. K této situaci může dojít z hlediska časového záhy, ale možný je
i vznik po letech. Podotýkám, že k těmto problémům může docházet tehdy,
pokud je poškozena jizevnatá část pupku, tedy, jak již bylo řečeno,
zbytek původní pupeční šňůry,kdy vystouplý pupek neobsahuje většinou
dostatek kůže, podkoží a tukové tkáně, kterými za normálních okolností
prochází piercing. Z těchto důvodů považuji za vhodné v následujícím
textu podrobněji se zabývat jednotlivými typy pupků z hlediska jejich
vzhledu a z toho vyplývajících vlastností.
B) Typy šperků:
Rozlišujeme základní 2 typy používaných šperků u piercingů pupku:
I. Banánky
II. Kroužky
Hojení a komplikace:
Hojení- za normálních okolností se tvoří vrstva z epiteliálních buněk
uvnitř piercingového kanálu-tedy mezi vchodem a východem z rány a
hlavním smyslem této skutečnosti je vlastně snaha organismu ochránit
tělo před cizím tělesem (piercingový šperk). Epitelové buňky tvoří
postupně vrstvu ve tvaru trubice či válce v průběhu vnitřní strany
piercingu. Tento proces obyčejně probíhá cca po dobu 6-8 týdnů. Po
vytvoření této epitelové vrstvy se tato kolem šperku může smrštit. Může
být poté snadno poškozena či natržena., proto není vhodné násilně
otáčet šperkem bez předchozího koupání v teplé vodě, respektivě za
pomoci obkladů, čímž dochází k roztažení kůže a tím i k uvolnění
piercingového kanálu a umožnění rotace.
Všechny piercingy produkují tkáňový mok během fáze hojení, což jest
lepkavá čirá či lehce jantarová tekutina zasychající v okolí východů a
na povrchu šperku ve formě jakýchsi stroupků-zvaných krusty
(připomínají "ospalce" v očních koutcích po ránu). Tato tekutina by
neměla být zaměněna s hnisem, který je žlutý či zelený. Když jest
epitelová vrstva vytvořena, musí následně zpevnit, zesílit a rozšířit
se. Tento proces mnohdy trvá 6 měsíců až rok. Až se stane piercing více
soudržným, dochází k zakulacení východů směrem dovnitř a celkově se
piercing stává pružnějším a uvolněnějším v okolí šperku. Až v této fázi
definitivního vyhojení je možné bez následků zaměnit stávající šperk za
jiný. Ač po zhojení již piercing nezarůstá a tedy se neuzavírá, vlivem
pružnosti tkáně dochází rychle ke smrštění a zavedení šperku bez
použití vhodných zavaděčů je mnohdy nemožné.....
Komplikace:
V této části bych se chtěla zabývat podrobněji všemi možnými
komplikacemi, jež se samozřejmě mohou vyskytnout i u piercingu pupku,
který patří k nejprováděnějším a dále též z důvodu, že v minulých
kapitol byl tomuto tématu věnován pouze menší prostor.
Dráždění a infekce:
Zarudnutí, podráždění a otok v prvním týdnu není ničím neobvyklým.
Prodloužené zarudnutí a podráždění může znamenat mírnou infekci,
přecitlivělost na kov či na používané léčebné prostředky při
ošetřování, eventuelně napětí či tlak v oblasti piercingu. Nadměrné
ošetřování, zbytečně časté vyplachování a používání mýdla může vyvolat
zarudnutí a přesušení. Není vhodné ošetřovat piercing častěji, než 2-3x
denně. Citlivost na prostředky používané při ošetřování se často
projevuje pícháním a extrémním pálením již během či bezprostředně po
použití a může způsobit zarudnutí a drobné puchýřky v okolí piercingu.
V těchto případech je nutno vysadit používané prostředky, či začít
používat látky doporučované pro citlivou pleť. Problémy mohou někdy
způsobovat i enzymy a chemikálie používané k praní prádla, jež je v
těsném kontaktu s oblastí piercingu a které mohou zpomalovat hojení.
Piercingy v oblastech tzv. vlhké zapářky s omezeným prouděním vzduchu a
které jsou drážděny častým pohybem, mohou způsobit vznik vyklenuté
zapálené tkáně v okolí východů piercingu u pupku se to týká vnitřního
vchodu. Tento příznak není obvykle bolestivý a dále pak není nezbytným
příznakem infekce. Proto je nutno se snažit udržovat piercing co možná
suchý, bez zapářky a používat oblečení, které umožňuje cirkulaci
vzduchu.
Prodloužené hojení:
Podezření na tento jev vzniká tehdy, když je neúspěšné konečné stadium
hojení. V piercingu se sice tvoří epiteliální vrstva, ale může být
slabá a snadno se může posouvat či přemísťovat. Piercing pokračuje v
produkci tekutiny. Východy piercingu se jeví jako roztřepené, rozeklané.
Nejčastější příčiny tohoto jevu jsou:
-umístění piercingu v nevhodné hloubce či pod nevhodným úhlem vzhledem ke tkáni
-piercing v oblasti, jež mění tvar v závislosti na pohybech těla
-použití šperku nevhodného designu či rozměrů (síla drátu, šíře či délka)
-použití šperku, jež jest nedostatečně vyleštěn či s poškrábaným povrchem
-tření či tlak oděvu oproti tělu či šperku
-poškození piercingu
-chemické dráždění či používání nevhodných produktů při ošetřování piercingu
Prodloužené hojení může naznačovat počínající cestování , odvrhnutí piercingu či citlivost na použitý kov.
Folikulární cysty:
Folikulární cysty vypadají jako červené bouličky, přiléhající k
východům z piercingu a většinou produkují hnis.tekutinu a někdy i krev.
Tyto cysty se mohou objevit jak u čerstvých, tak u i zcela zhojených
piercingů. Jsou obvykle vyvolány ucpáním pórů zavzatých do piercingu,
anebo vestavěním odumřelých buněk a špíny uvnitř piercingu. Horké
obklady a namáčení piercingu v horké slané vodě může vyvolat drénování
cysty.